Informační materiály pro IDZK

Když jsem v září 2023 nastoupil na pozici specialisty veřejné dopravy Zlínského kraje, vstupoval jsem do prostředí, které jsem sice znal jak ze studií, tak i z provozu, ale úplně nově jsem ho zažíval očima člověka, kterého se dopravní omezení nejen týkají, ale který má dopravní změny posuzovat, navrhovat a také o nich srozumitelně informovat veřejnost. Převzal jsem agendu po kolegovi, který zavedl systém pravidelných informačních letáků. Fungoval dobře, byl to velký krok pro zlepšení informovanosti nejen cestujících,
ale i řidičů. Přesto jsem ale už na první pohled viděl, že vizuálně má velkou rezervu.

Formálně obsahoval vše důležité, ale chyběla mu hierarchie, silnější vizuální logika, moderní styl a jasné směrování očí čtenáře. A mně to začalo vrtat hlavou. Nebýt toho pocitu, možná by celý příběh skončil jinak.

Když mi na stole přistála uzavírka v Napajedlech

První zásadní příležitost přišla brzy, již na přelomu roku 2024 a 2025: uzavírka mostu v Napajedlech.
Jedna z největších dopravních akcí v kraji pro rok 2025, tisíce dotčených cestujících, přetrasování linek, zavedení kyvadlové linky 475. A já — úplný nováček — jsem měl navrhnout leták, který to všechno
vysvětlí a zároveň se podílet na návrzích týkající se dopravních omezeních.

Upřímně? Lámalo mi to hlavu víc, než bych si tehdy chtěl připustit, především pak způsob, jakým informace předat cestujícím.

Formát infoletáku byl malý, informací hodně a já nechtěl vytvořit další „textovou smršť“, kterou si nikdo nepřečte. Začal jsem proto hledat způsoby, jak prostor využít chytřeji. A právě tehdy jsem poprvé sáhl do oficiálního design manuálu IDZK pro piktogramy. Do té doby se v letácích téměř nepoužívaly — a přitom přesně to byly prvky, které dokázaly rychle a jasně rozdělit text, zvýraznit klíčové sdělení a přidat vizuální řád.

Pak přišel další nápad, jak zpřehlednit informace: použil jsem zjednodušené liniové zobrazení trasy,
tzv. „teploměr“, jaký známe hlavně z provozu metra. V IDZK ho do té doby nikdo nezkusil aplikovat. V případě speciální kyvadlové linky 475 to ale bylo přesně ono — více než jinde zde platilo staré omšelé přísloví, že „jeden obrázek řekne víc než tisíc slov“.

Zbývalo jediné: zakreslit celou oblast. Jenže místo na klasickou mapu už na letáku nezbylo. Použít ji v tak malém prostoru by znamenalo totální nepřehlednost. A tak jsem udělal něco, co se v rámci IDZK stalo poprvé: místo mapového podkladu jsem použil schématické zakreslení. Jasné, jednoduché a hlavně přehledné.

Reakce? Překvapivě velmi pozitivní. Kolegů, dopravců, řidičů i samotných cestujících.

Paradoxně se ale tehdy zjednodušená schémata ani teploměry v pravidelné tvorbě neuchytily. Jejich čas přišel až začátkem roku 2025, kdy přišel zevnitř firmy požadavek na zjednodušování grafických výstupů, či dokonce jejich úplné vynechání. A najednou se tyto prvky začaly objevovat mnohem častěji — především u menších akcí, kde dává schématické zobrazení autobusových linek smysl.

U autobusů je to přece jen těžší než u metra nebo tramvají, kde je trasa pevná, autobusová linka totiž může mít různé varianty tras, které pak ztěžují její jednoduché zakreslení, zvlášť, pokud se omezení týká vícero složitých linek nebo oblastí. Ale právě v malém měřítku to fungovalo skvěle a stalo se to nakonec poměrně běžnou součástí informačních materiálů.

Měnil jsem nejen letáky. Měnil jsem způsob, jak se cestující orientují v terénu

Vedle letáků k uzavírkám jsem měl na starosti i jinou grafickou tvorbu — často ještě náročnější a rozsáhlejší. Patřila sem schémata přestupních uzlů, která jsou dodnes jedním z nejviditelnějších prvků mojí práce.

Pracoval jsem například na schématu přestupního uzlu Napajedla, schématu autobusového nádraží Vsetín, a mým posledním projektem pro KOVED, na kterém se stále ještě pracuje, je autobusové
nádraží v Uherském Hradišti, které by mělo spatřit světlo světa začátkem roku 2026.

I když tato první schémata nesla všechny znaky mých úplných začátků a dnes bych je zpracoval úplně jiným stylem i strukturou, byla to právě tato práce, která mi otevřela dveře k tomu, co mě opravdu naplňuje. Tehdy jsem si poprvé uvědomil, že tvorba vizuálně srozumitelných dopravních informací je něco, do čeho se dokážu ponořit na hodiny.

Jak vznikal Wayfinding Lab

Když jsem začínal s prvními mapkami, dělal jsem je hlavně pro sebe. Bavilo mě to. Chtěl jsem, aby vypadaly tak, aby se líbily mně.

Netušil jsem ale, že to, co já beru jako koníček, začne lidem kolem mě dávat smysl.

Zpětná vazba totiž chodila ve chvíli, kdy jsem ji ani nečekal — od kolegů z firmy, od řidičů, od cestujících, od dopravců, od koordinátorů veřejné dopravy napříč republikou. A nic nenakopne člověka víc, než když mu někdo upřímně řekne: „Tohle nám fakt pomohlo. Díky.“

V tu chvíli jsem zjistil, že mám v rukou něco, co má dopad. A že to není jen „side job“, ale nová vášeň. Něco, co jsem zprvu bral jako nutné zlo a co jsem neměl rád, mě nakonec dovedlo až k vytvoření Wayfinding Labu.

Odchod a změna směru

Rok 2025 přinesl ve firmě velké změny. Ještě před reorganizací se objevila snaha přesunout tvorbu informačních materiálů na jiné oddělení nebo dokonce na dopravce. V očích vedení totiž zabírala příliš času. Pro mě ale právě tahle tvorba byla klíčovým nástrojem dobrého informování cestujících a způsob, jak veřejnou dopravu neustále posouvat k pomyslné hranici dokonalosti, protože doprava nejsou jen jízdní řády
a autobusy, ale taky spousta informací a dat, které musí být těm správným lidem správně předány. 

Rozdílné názory na směřování oddělení i na samotnou podstatu mé práce nakonec vedly k tomu, že jsem se rozhodl z KOVEDu odejít. A s tím definitivně zanikla i moje pozice, kterou jsem měl rád — technolog se specializací na dopravní omezení. Od té doby ji už nikdo nezastává a má agenda byla přerozdělena mezi ostatní technology. Ale to už je jiný příběh. A možná i samostatný článek.

Poděkování

Přes všechny změny a můj odchod zůstává jedno: kolegům z KOVEDu vděčím za obrovské množství podpory, zpětné vazby a hlavně skvělých společných zkušeností, zábavy a úsměvů!

Kolegové a kolegyně z dispečerského, marketingového a technologického oddělení byli pro mě nejen pomocníky, ale i inspirací a především přáteli. Byli, a vždy budou, součástí mé rodiny :)