Schéma autobusového nádraží v Uherském Hradišti

Na začátku roku 2025 jsem dokončil grafiku orientačního systému pro projekt „Poulička“. Ve chvíli, kdy byly tyto materiály dokončeny a připraveny

k instalaci, bylo ve spolupráci s ČSAD BUS Uherské Hradiště domluvena další obnova navigačního systému na autobusovém nádraží v Uherském Hradišti - konkrétně se jednalo o celkové přehledové schéma autobusového nádraží. 

Důvod byl poměrně jasný. Stávající schéma v té době totiž neodpovídalo aktuálnímu stavu – ať už obsahově, tak i po grafické stránce. Zároveň působilo nevýrazně a neposkytovalo cestujícím dostatečně srozumitelnou oporu pro orientaci tak, jak by mělo. Mým cílem proto nebylo jen vytvořit jeho aktualizaci, ale navrhnout ho znovu – s důrazem na principy wayfindingu a zároveň v jednotném vizuálním stylu, který se začal formovat právě skrz projekt „Poulička“.

Od začátku jsem věděl, že nechci dělat jen další mapu. Cílem bylo, aby všechno, co cestující v tomhle prostoru uvidí, působilo jako jeden systém. Aby nebylo potřeba se pokaždé znovu učit, jak věci fungují. 

Jedna z prvních otázek byla, jak vlastně nádraží zobrazit. Krátce jsem si pohrával s myšlenkou prostorového, tedy 3D zpracování. Na první pohled to zní atraktivně – realističtější a modernější vizualizace prostoru. Jenže čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím víc mi docházelo, že by to ve výsledku šlo proti hlavnímu cíli.

Autobusové nádraží v Uherském Hradišti je poměrně složitý prostor.
V momentě, kdy bych ho začal zobrazovat realisticky, začalo by to být vizuálně přehlcené. A to je přesně to, co v orientačním systému nechcete.

Po hodinách bádání a zkoušení různých prostorových zobrazení samotného nádraží jsem se vrátil o krok zpět a šel cestou zjednodušeného, schematického zobrazení. Ne proto, že by to bylo jednodušší na zpracování – ale proto, že je to jednodušší na pochopení.

Zajímavá část procesu přišla už ve chvíli, kdy se řešila samotná podoba „Pouličky“. Pro schéma odjezdových stání vzniklo několik barevných variant. Nakonec bylo marketingovým oddělením KOVEDu zvoleno červeno-šedé provedení – což ve výsledku dává smysl hned na několika úrovních: Červená barva odkazuje jak na vozidla Pouličky, tak i na vizuální identitu města Uherské Hradiště. Je výrazná, dobře zapamatovatelná a v kontextu městské dopravy přirozeně funguje.

Zároveň ale padlo rozhodnutí, že celkové schéma autobusového nádraží půjde jinou cestou – bude využívat modro-bílou barevnou paletu. Důvod je jednoduchý: oddělit jednotlivé vrstvy informací, ale přitom je udržet
v jednom vizuálním jazyce. Zároveň tmavě modrá barva je hlavní barvou samotné integrované dopravy ve Zlínském kraji. 

Výsledkem je, že Poulička je na první pohled rozpoznatelná, zatímco celé nádraží má poněkud klidnější, univerzálnější základ. Tyhle dvě roviny si však nekonkurují – doplňují se.

Tím, že obě grafiky vznikaly prakticky současně, nešlo nic řešit izolovaně. Každé rozhodnutí v jednom výstupu se okamžitě promítalo do druhého.

Barvy, typografie, ikonografie i práce s informacemi tak vznikaly jako jeden celek. Bylo pro mě důležité, aby cestující nevnímal jednotlivé prvky odděleně, ale jako součást jednoho logického systému. Tohle sjednocení není jen estetické. Je to hlavně o tom, že když jednou pochopíte princip, funguje to posléze všude v daném prostoru.

Samotné schéma bylo hotové už v létě 2025. Zvenku by se mohlo zdát, že tím je práce u konce. Ve skutečnosti to byla spíš polovina cesty.

Následovala zpětná vazba od ČSAD BUS Uherské Hradiště jako vlastníka nádraží a zároveň kontrola ze strany KOVEDu. Řešily se nejen obsahové věci, ale i detaily v grafice tak, aby výstup odpovídal reálnému provozu a nevznikly nikde chyby, které by případně mohly zmást cestující. Do toho vstoupil ještě jeden důležitý faktor – plánovaná úprava linkového vedení Pouličky v prosinci 2025. Bylo tedy jasné, že nemá smysl instalovat schéma, které by během pár měsíců přestalo být aktuální.

Z toho důvodu se počkalo na začátek roku 2026, kdy jsem schéma ještě upravil tak, aby odpovídalo finální podobě linek a doladil poslední grafické požadavky ze strany koordinátora veřejné dopravy. Až potom dávalo smysl ho pustit ven.

Jedna z věcí, na které si dlouhodobě dávám záležet, jsou drobné designové prvky, které na první pohled možná ani nevnímáte – ale podvědomě ovlivňují, jak celek působí.

V tomhle případě jde například o postupně mizející proužky po stranách grafiky (proužky jsou jedním z charakteristických a hlavních prvků vizuální identity Integrované dopravy Zínského kraje). Vychází ze spodní části
a směrem nahoru se postupně ztrácí až zhruba v polovině schématu mizí úplně. Tenhle motiv jsem poprvé použil už u mapy cyklobusových linek ve Zlínském kraji v roce 2025 a postupně se stal jedním z prvků, které propojují moje výstupy napříč projekty.

Mizející proužky však nejsou samoúčelné. Pomáhají vizuálně ukotvit spodní část, kde je nejvíc všeobecných informací a vysvětlivek, a zároveň přirozeně vedou oko uživatele směrem do mapy.

Když se na to podívám zpětně, největší přínos tohohle projektu není jen
v samotném schématu. Je v tom, že se podařilo udělat jeden malý krok ke sjednocení orientačního systému v rámci jednoho přestupního bodu.

Cestující tak nepřechází mezi různými styly, různými logikami a různými způsoby práce s informací. Místo toho se pohybuje v prostředí, které je konzistentní a předvídatelné. A přesně o to mi v dopravním designu jde. 

Zároveň se tady přirozeně nabízí otázka, jestli by nestálo za to v této obnově wayfindingu a orientačního systému pokračovat i v dalších částech autobusového nádraží.

V rámci tohoto projektu se podařilo sjednotit klíčovou část prostoru
a nastavit jasný vizuální i informační princip. Ve zbytku areálu ale stále zůstávají prvky, které už dnes nepůsobí jednotně – ať už z pohledu aktuálnosti, čitelnosti nebo celkové vizuální kvality.

Právě tady vidím velký potenciál do budoucna. Navázat na již nastavený systém, rozšířit ho i do dalších částí nádraží a vytvořit tak prostředí, které bude pro cestující nejen přehledné, ale i konzistentní jako celek.