Schéma městské autobusové dopravy v Uherském Hradišti

Rok 2024 byl obdobím intenzivních příprav na zásadní proměnu městské hromadné dopravy v Uherském Hradišti. Po desetiletích provozu pod hlavičkou dopravce ČSAD BUS Uherské Hradiště se připravovala nová koncepce, která měla vstoupit v platnost v únoru 2025. Místní městská doprava, mezi obyvateli známá jako „Poulička“, tak stála na prahu změn, které měly přetvořit nejen její provozní strukturu, ale i vizuální identitu.

Od osobního nápadu k projektu

Myšlenka, vytvořit schéma sítě hradišťské MHD, vznikla původně z čistého osobního zájmu. Už delší dobu mě mrzelo, že město dosud nemělo žádné oficiální zobrazení své dopravní sítě, a tak jsem si chtěl vyzkoušet, jak by takové schéma mohlo vypadat. Zprvu jsem tedy pracoval jen pro sebe, spíše z profesní zvědavosti a zájmu o grafický design v dopravě. Teprve po zveřejnění několika záběrů z rozpracované verze mě kontaktovala skupina dopravních nadšenců s přáním, aby vzniklo oficiální schéma, které by sloužilo jako malá vizuální vzpomínka na systém před plánovanou proměnou.

Tento impuls mne tehdy donutil celý, původně soukromý, projekt dotáhnout do finální podoby.

Hledání správného přístupu

Zpočátku jsem zvažoval moderní přístup – schéma mělo být na poměrně klasický formát A3 na šířku. Každá linka, resp. skupina linek, měla mít jinou barvu; celé schéma působilo spíše dynamickým vizuálním stylem, který byl hojně doplněn grafickým znázorněním významných územních celků jako například letiště
v Kunovicích, aquapark, nebo park Rochus. Časem jsem si však uvědomil, že by takové řešení neodpovídalo charakteru systému, který měl brzy zaniknout. Chtěl jsem vytvořit grafickou poctu starému systému, nikoli jeho reinterpretaci podle současných trendů. Tento koncept jsem ale po několika testovacích návrzích opustil. Pochopil jsem, že pro schéma, které má připomínat zanikající systém, by moderní design působil nepřirozeně a odtažitě. Chtěl jsem zachovat ducha původního systému – jeho jednoduchost, funkčnost i jistou „analogovou poetiku“.

Rozhodl jsem se proto vrátit ke kořenům a hledal jsem inspiraci mezi historickými schématy městské dopravy. Volba červené barvy nebyla náhodná – jde nejen o jednu z hlavních barev města samotného, ale také o barvu, která se tradičně používala na starších mapách MHD v době, kdy se jednotlivé trakce a linky ještě nerozlišovaly barevně. V případě Uherského Hradiště, kde městskou dopravu zajišťuje pouze autobusová trakce, tak tento jednotný barevný přístup dával plný smysl.

Od samého počátku jsem kladl důraz na mapový podklad. Cílem bylo, aby schéma nebylo jen orientační pomůckou, ale také nástrojem prostorového vnímání města. Mapa tak nemá sloužit výhradně místním, kteří trasování linek dobře znají, ale i zájemcům o systém jako celek. Tímto spojením získává mapa širší funkci – nejen praktickou, ale i estetickou. Po zarámování tak nepůsobí pouze jako dopravní pomůcka, ale i jako grafický artefakt, vhodný například do interiéru kanceláře nebo domova dopravního nadšence.

Detaily, které rozhodují

Zastávky jsem vizuálně vyznačil červeným bodem, který přerušuje trasu linky, čímž jsem dosáhl jasného zvýraznění bez narušení celkového minimalistického charakteru schématu. Původně jsem uvažoval o hranatém provedení čísel linek, nakonec však zvítězilo kruhové řešení, jež působí vizuálně čistěji a harmonizuje s celkovou kompozicí. Tato volba reflektuje i předchozí rozhodování při tvorbě původní „moderní“ varianty schématu, kde jsem mezi hranatým a kruhovým zobrazením linek taktéž dlouho váhal – jak ukazují přiložené výřezy v galerii níže.

Pro linky končící pravidelně v dané zastávce jsem zvolil bílá čísla v červených kruzích, zatímco linky, které zde končí pouze vybranými spoji, jsou vyznačeny inverzně. Tento kontrast nejen zlepšuje čitelnost, ale zároveň vytváří vizuální rytmus, jenž podporuje srozumitelnost celého schématu.

V rámci projektu jsem nakonec ustoupil i od zakreslování významných míst a center ve městě. Hlavním důvodem byla snaha zachovat jednoduchost a čitelnost schématu – vzhledem k omezené barevné paletě a potřebě přehledného zobrazení všech linek by doplnění symbolů významných budov či významných oblastí působilo rušivě a mohlo odvést pozornost od hlavního cíle: rychlé orientace v dané síti linek MHD. Schéma tak zůstává minimalistické, funkční a zároveň respektuje historický kontext systému.

Finální schéma jsem vytiskl na formát A3 a zarámoval do černého rámu s paspartou. Tím se z něj stal nejen funkční grafický výstup, ale i symbolická připomínka éry, která s příchodem nové koncepce zanikla.

Zpětně tento projekt vnímám jako více než jen cvičení v dopravním designu. Byl to proces, ve kterém se propojila grafická přesnost s historickou úctou, a který mi umožnil zachytit atmosféru systému, jenž po desetiletí spoluutvářel dopravní identitu města.

Každá linka, každý bod, každé rozhodnutí má v tomto schématu svůj význam – jako drobný fragment příběhu o městě, které se mění, ale nezapomíná.